Rodinný dům
Počáteční obtíže výstavby
Ten, kdo již v menších stavebních pracích získal dostatek zkušeností jako domácí kutil, se snáze pustí do stavby rodinného domu nebo bytu. Tím se nemyslí, že by stavbu prováděl sám, protože je to práce, která vyžaduje určité odborníky. Je však jistě dobré, aby i >>investor<< byl do těchto prací zasvěcen a aby se u jednodušších věcí sám, a případně i členové jeho rodiny nebo přátelé, zapojili. Zde bude řeč právě o podílu na »velkých« stavbách, tj. o přípravách na stavbu.
Pro stavbu je třeba nejprve zajistit pozemek. Nestačí před koupí jen pozemek »prohlédnout«. Aby byly zajištěny nejlepší podmínky pro budoucí stavbu, je nutné získat informace o více věcech souvisejících s pozemkem. Před koupí je vhodné poradit se s odborníkem. Poloha pozemku, reliéf, sklon, složení a charakter terénu, terénní podmínky, směry větrů, rozměry a tvar pozemku, stávající flóra na pozemku, poloha a stav přístupových cest a inženýrských sítí jsou velmi důležité faktory a podstatně ovlivňují návrh i provádění prací při výstavbě. (Např. vysoká hladina podzemní vody si vyžádá dodatečné hydroizolační práce, nebo na kamenité půdě jsou práce na zhotovení základů ztíženy). Zvážení těchto činitelů může ukázat, že »levnější« pozemek je ve skutečnosti »dražší«.
Před koupí je třeba prověřit i »právní stav« pozemku. Je třeba v pozemkových knihách ověřit, zda je pozemek skutečně volný k prodeji a zda náhodou není zatížen dluhy, hypotékou apod. Je možné, že existují zvláštní předpisy vztahující se k pozemku, např. právo, resp. povinnost umožnit průchod jiným uživatelům, průtok vody nebo vodovodu, vyvlastnění. výstavba silnic nebo jiné podmínky (obr. 1). Po nahlédnutí do pozemkových knih se musíme obrátit na příslušný orgán v obci, abychom získali informace o možnostech výstavby na pozemku. Tam se dozvíme, jakou budovu smíme, resp. musíme, na tom místě postavit (přízemní, patrovou apod.), zda se vůbec smí stavět, jaké jsou urbanistické perspektivní plány okolí (kde bude postaveno mateřské školka, jesle, obchody apod.). Pokud jsou výsledky podrobného průzkumu pozemku příznivé a pokud je stav v pozemkových knihách v pořádku a také stanovisko příslušného stavebního orgánu je pro nás příznivé, tj. nejsou žádné omezující faktory ani takové skutečnosti, které by zvyšovaly náklady na výstavbu, můžeme pozemek koupit při dodržení předpisů pro koupi a pro přepis pozemku. Takové podrobné předběžné informace nás uchrání před pozdějším zklamáním a zbytečnými náklady, a možná dokonce i před tím, že stavební záměr úplně ztroskotá.
OBRÁZEK 1
Po koupi pozemku je nutné stavební povolení. Účelem tohoto povolení je, aby se výstavba budovy prováděla v souladu s platnými předpisy a aby vlastník, který má právo stavět, prováděl stavbu tak, že tím nebude rušit zájmy sousedních vlastníků a komunity. Ten, kdo provede stavbu bez předepsaného stavebního povolení. neodborně, musí počítat s tím, že mu budovu nuceně zbourají na jeho náklad.
K žádosti o stavební povolení je třeba přiložit také výpis z pozemkových knih jako důkaz, že je žadatel plnoprávným vlastníkem pozemku. Je také nutné opatřit situační plán pozemku i projekt budovy (situace a detaily) s technickým popisem. Doporučuje se získat od příslušného orgánu informace i o podmínkách projektu (měřítko, počet vyhotovení apod.) tehdy, když shromažďujeme informace o pozemku. Nevhodné projekty často představují vážný problém. Projekty mohou vypracovávat pouze k tomu oprávněné instituce, popř. osoby. Není naším záměrem ovlivňovat budoucí »investory«, ale upozorňujeme na to, že u větších projekčních organizací lze získat hotové typové projekty, které jsou relativně levné, moderní a ekonomické, vypracované v několika variantách, takže mohou vyhovět rozmanitým požadavkům. Na základě těchto projektů lze snáze získat stavební povolení, která obsahují výkaz výměr a rozpočet.
Při stavbě vlastního domu má každý člověk své představy. Tyto představy mohou být správné a reálné, ale mnohé z nich jsou nereálné, protože jsou neproveditelné, neekonomické a nevyhovující současným požadavkům, a často i nevkusné. Projektant se při zpracování projektu musí řídit určitými federálními předpisy, normami a projektovými směrnicemi (např. vstup do WC nesmí být z kuchyně, je stanovena minimální plocha místnosti, nejmenší výška vnitřních prostor, uspořádání místností, obklady, plochy oken apod. nelze volit podle libosti), zároveň však musí vyhovět i požadavkům jednotlivců, resp. vlastníků. Je třeba ocenit účelné a ekonomické návrhy projektantů týkající se použití typizovaných prvků (trámů, dveří, oken apod.).
Zájmy a hlediska jednotlivců mohou nejvíce vyniknout při volbě a utváření fasády, uspořádání místností, systému vytápění, teras, sklepů, vedlejších budov apod. Upozorňujeme, že příslušný orgán nevydá stavební povolení na základě neodborných a neekonomických projektů, které nejsou v souladu s předpisy pro výstavbu bytů, právě z důvodu zájmů investora.
Jakmile jsme získali stavební povolení, je třeba se pečlivě připravit na stavbu. Dobrá příprava nás ušetří pozdějších zbytečných prací. Současně s vyřizováním stavebního povolení je třeba někomu svěřit zpracování výkazu výměr a rozpočtu. Na základě výkazu výměr a rozpočtu můžeme určit potřebné množství stavebního materiálu (s přihlédnutím i k potřebným ztrátám). Tyto dokumenty jsou potřebné i pro získání stavebního úvěru. Pokud jsme si obstarali i potřebný úvěr (nebo hotovost na zahájení stavby), následuje nákup stavebního materiálu.
Materiál je nejlepší pořídit u některého obchodního podniku. Existuje také možnost nákupu již použitého materiálu - což je podstatně levnější - ale o tom je jistě třeba se poradit s odborníkem (a nakoupit jej společně). Znečištěné cihly s maltou totiž budou později působit potíže při zdění a omítání, protože budou „prosvítat“ omítkou a nátěrem. V dřevěných trámech, parketech, prkenných podlahách se mohou skrývat houby a hmyz, kteří mohou po roce či dvou způsobit obrovské škody. Na některé tašky je třeba dvojnásobné množství latí, takže se může stát, že levné pokrytí střechy bude nakonec dražší. Také měkký, použitý vápenec neodolává mrazu, a proto jej nebudeme moci použít ke zdění ani na základy. Obecně je třeba být velmi opatrný, ať už jde o nové nebo staré, často levné stavební materiály. Je třeba vždy vyžadovat a uchovávat doklady prokazující vlastnictví, ale i všechny ostatní účty a dokumenty je třeba pečlivě uschovat.
Než dorazí první zásilka materiálu, je třeba na pozemku ještě mnoho věcí upravit. Pokud pozemek ještě není oplocen, je třeba po sladění hranic se sousedy a s úředními údaji postavit oplocení. Plot směrem do ulice a pravý boční plot i pravou polovinu zadního plotu, to vše při pohledu z ulice, musíme zhotovit my. Levý boční plot a levá polovina zadního plotu patří levému, resp. zadnímu sousedovi. Pořízením úředních dokumentů o oplocení se vyhneme případným pozdějším sporům, a snad i soudním sporům. Ve směru dopravy stavebního materiálu je vhodné zhotovit jen dočasné a přemístitelné oplocení.
Základním předpokladem pro stavbu je přítomnost vody na místě, protože doprava vody je nákladná a komplikovaná. Pokud jsme vrtali studnu a voda je sirná, hořká, slaná nebo páchnoucí, je třeba vyhledat pomoc odborníka na vrtání vhodné (hluboké) studny nebo na neutralizaci vody. Agresivní nebo špinavou vodu nelze při stavbě používat, protože po krátké době poškodí beton nebo maltu. Je třeba vyhloubit i jámu na vápno tak, aby nepřekážela dopravě a byla dostatečně vzdálená od budoucích stěn. Půdorys jámy může být 3 x 2 m, a hloubka 1,5 m.
Je také zapotřebí jedna budova pro skladování materiálu, nářadí i pro převlékání. Pro tento účel je třeba postavit jednu dočasnou chatku o půdorysu 3 x 3m z dřeva, rákosu nebo cihel s možností uzavření. Mnohem lepší však je předem postavit některou z vedlejších budov, např. kůlnu na palivo, na kterou rovněž máme stavební povolení, a používat ji ke skladování. Nesmíme zapomenout ani na vybudování WC na místě vzdáleném od vody. Po dopravení nářadí a pomocných materiálů (tesařských svorek, provazů apod.) můžeme začít s organizací dopravy stavebního materiálu.
Nákladní automobil je třeba pronajmout tak, aby byl plně využit. Pro sypké materiály je třeba požadovat sklápěče. Musíme se vyhýbat levné, ale nepovolené dopravě. Dopravený materiál je třeba umístit v okolí budoucí budovy tak, aby nebránil další dopravě, protože tímto způsobem předejdeme zbytečným přesunům. Cement musí být uložen pod střechou nebo přikrytý, cihly naskládané s vazbou, bez nebezpečí úrazu, písek a štěrk ohraničené cihlami (kvůli rozptylování). Hašení vápna je nejlepší svěřit odborníkovi.
Poté můžeme »vytyčit« místo stavby. To provede mistr stavbyvedoucí. Určí přesnou polohu budovy na pozemku, polohu rohů a výškové údaje. Z místa, kde bude budova postavena, je třeba odstranit plevel a humus (pro případné pozdější použití). Stavební plocha má být vodorovná, aby mistr mohl provázkem určit polohu základů. Šířka základových rýh se vyznačuje kolíky. Na těchto pracích se můžeme podílet i pod dohledem mistra a kopání rýh je zcela náš úkol. V sypkém terénu jsou zapotřebí pažnice a na pevném podloží musíme rýhy vyhotovit přesně podle daných rozměrů tím, že otesáme stěny rýh. Vykopanou zeminu se pokusme rozhrnout na místě, 1-2 m od rýhy, ale nejčastěji je nutné ji odvézt. Odvoz zeminy je nejlepší řešit jako zpáteční přepravu nákladního automobilu, který přiváží stavební materiál. Po vykopání rýh je nejlepší ihned začít se zhotovením základů (aby déšť rýhy nepoškodil) (obr. 2).
OBRÁZEK 2
Stavba
Hloubka základů musí být v každém případě nejméně 30 cm pod úrovní terénu, pod hranicí promrzání. Nejrychlejším a zároveň nejekonomičtějším základem je tzv. »plovoucí kámen«, který můžeme podle pokynů mistra provést i sami. Základ z cihel je velmi nákladný a může jej zhotovit pouze odborník. V kopcovitých místech se nejlépe hodí základ zděný z kamene. Po zhotovení základů vnějších nosných zdí je třeba zhotovit základy středních a příčných zdí.
Na základě předchozího jsme pečlivou prací již zhotovili potřebné základy. Pro dobrou izolaci mistr položí dva vrstvy bitumenových izolačních desek 150 a tři vrstvy teplého bitumenu zajistí úplné uzavření. Je třeba dbát také na to, aby izolace byla o 3–10 cm širší než stěna a aby v místě spojů byl alespoň 15 cm přesah. Vodorovná izolace nosných zdí se má všude napojovat na vodorovné izolace vnitřních zdí a izolace pod podlahou. Mnozí pečlivou izolaci opomíjejí, izolace je však jedním ze základních předpokladů pro použitelnost budovy (obr. 3)
OBRÁZEK 3
Začátek vnějších hlavních zdí, vnitřních hlavních zdí a příček má být nejméně o 30, a ještě lépe o 40 cm, nad úrovní okolního terénu v blízkosti plánované úrovně podlahy. Mistrovi, který zajišťuje organizaci prací a tzv. přesné práce, můžeme při zdění velmi pomoci. Proto je vhodné zdění, jednu z operací, která vyžaduje mnoho práce, dobře připravit a podrobně a pečlivě vypracovat plán jeho průběhu.
Bez ohledu na to, jaký materiál používáme ke zdění, cihly, duté cihly, bloky, mrazuvzdorný lomový kámen nebo opracovaný ušlechtilý kámen, budou následující zlatá pravidla platit pro každé zdění.
- Nepokoušejme se dělat vše sami! Dobrou kvalitu zdění může zajistit pouze kvalifikovaná pracovní síla. Jestliže jsme se nevyučili zednickému řemeslu, pomáhejme tedy s přenášením cihel, s podáváním, s mícháním a přenášením malty, s přenášením lešení apod. (obr. 4).
OBRÁZEK 4
2. Potřebnou nosnou šířku zdi určuje odborník již při projektování. Potřebná tloušťka pro tepelnou izolaci závisí na materiálu zdi a minimální hodnota této veličiny je v souladu s přenášením zatížení stanovena předpisy. Nesmíme za každou cenu šetřit na tloušťce zdí, protože budeme později mít vyšší náklady na vytápění; navíc u tenkých zdí může docházet k usazování vodní páry, což je škodlivé pro zdraví a ničí malby i nábytek. Pro naše teplotní podmínky jsou vhodné cihlové zdi šířky 38 cm (bez omítky). Kamenné zdi by měly mít alespoň 50 cm šířky (už i z hlediska přenášení zatížení). Existují i různé jiné kombinace zdí, z nichž je nejznámější kombinace podélně uložených dutých cihel a na stojato postavených menších cihel. Tloušťka těchto zdí je 33 cm, ale vyžaduje pečlivé provedení prací. Dobrá zeď je dokonale svislá a jednotlivé prvky v ní jsou kladeny na vazbu. U cihelných zdí je třeba věnovat zvláštní pozornost také tomu, aby řady cihel byly stejně a vodorovně uloženy. Aby se při zdění zachovaly rozměry, je třeba používat latě, prkna, provázky, olovnici a často kontrolovat správnost zdění (nejméně po 2-3 řadě).
3. Vodorovné a svislé spáry (u kamene šikmé) mají být asi 1 cm a tyto spáry je třeba dobře vyplnit maltou. Kvalitu malty určuje odborník; obvykle se používá malta značky H4 nebo H6. Pro zdění pilířů a komínů je potřebná cementem vyztužená malta. Malta se musí velmi pečlivě promíchat, aby v ní nebyly hrudky písku a vápna. K míchání malty je třeba používat vyzrálé vápno a písek bez jílu, bez kalu a bez nečistot.
4. Při zdění jsou nad výškou přibližně 1 m už potřeba lešení. Lešení mohou zhotovit pouze k tomu kvalifikovaní pracovníci, nebo se zhotovuje podle pokynů mistra, a materiál pro lešení musí být zcela v pořádku s odpovídající podlahou. Na lešení je třeba umístit přístupové desky s lištami proti klouzání. Bedna na maltu má být naplněna tak, aby při přepravě nedošlo k rozsypání. Vzhledem k tomu, že při zdění se spotřebuje větší množství malty, je třeba pro každého zedníka připravit dvě bedny.
5. Nesmíme připustit nepořádek na staveništi! Během práce i po jejím skončení je třeba očistit lešení, aby malta na podlaze neztuhla. Je třeba vyčistit i maltové bedny a připravit jen tolik malty, kolik se ten den spotřebuje. Je třeba sebrat spadlé cihly a očistit prostor od odpadků, aby se uvolnily přepravní cesty. Cihly je třeba dopravit a naskládat tak, aby byly zedníkovi po ruce, přičemž je nutné dbát na to, aby se hromada nezřítila a nespadla.
6. Výkon jednoho zedníka je uložení 800-1000 cihel za osm hodin. Pokud se práce zorganizuje tak, že jeden pracovník nanáší maltu, druhý podává cihly, třetí (mistr) ukládá, resp. zdí, a ostatní (členové rodiny) zajišťují dopravu materiálu, je možné za osm hodin uložit i 7000 cihel. Tímto způsobem lze obvodové zdi rodinného domu dokončit za 4–5 dnů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat správnému provedení spár zdiva, rohům, ostěním otvorů, jejich pečlivému seřízení a seřízení převázání.
7. Tloušťky příček mohou být 6, 10, 12 a 25 cm (v závislosti na požadavcích konstrukce a členění). Výstavbu příček by měl provádět odborník, protože tyto stěny se musí napojit do drážek hlavních stěn a blokové příčky je třeba opatřit i výztuží. Věnujme pozornost tomu, aby tloušťka blokových stěn »vlhkých« prostorů (koupelna, kuchyň) byla alespoň 10 cm, protože později, při zhotovování potřebných drážek, se stěny z 6 cm poškodí.
8. A na závěr několik slov o ochraně zdraví účastníků při výstavbě rodinného domu. Na pracovišti je třeba zajistit možnost umytí, malou místnost pro ukládání a sušení propocených pracovních oděvů, opalovací olej (na opalování) a mastný krém na péči o pokožku. Odrané a maltou rozleptané ruce je třeba pečlivě umýt, rány dezinfikovat a puchýře namazat. Proti nadměrnému působení slunce – zejména ti, kteří nejsou zvyklí na těžkou fyzickou práci – mají používat opalovací olej, klobouk se širokou krempou a lehký oděv. Děti je třeba odstranit ze staveniště, od jámy pro hašení vápna. Taková místa, lákavá ke hře, je třeba ohradit a upravit.
Jako klasický stavební materiál je cihla velmi významná, proto jsme tomuto materiálu věnovali dva obrázky, abychom ukázali jeho vlastnosti, resp. »normy použití« (obr. 5 a obr. 6).
OBRÁZEK 5
Čísla v malých rámečcích ukazují, kolik kusů cihly je potřeba na 1 m2 zdiva různé tloušťky z cihel různých rozměrů. Ti, kdo staví svépomocí, snadno vypočítají plochy stěn plánovaných místností. Výpočet objemu stěn je už složitější, a právě proto jsme zadali poměr počtu kusů a plochy stěny (výjimečně jsme zadali potřebný počet cihel pro sloup výšky 1 m).
Při stanovení těchto údajů jsme zohlednili také prostor, který zaujímá malta, a tam, kde počet kusů na 1 m2 nebyl celé číslo, zaokrouhlili jsme nahoru.
OBRÁZEK 6
Upozorňujeme stavebníky na to, že potřebný počet cihel v rozích pro vzájemné provázání stěn chybí, počítáme-li na základě vnitřních ploch. Proto je třeba délku jedné stěny v sestavě zvýšit o hodnotu tloušťky stěny. Cihly naskládané do řad představují jen hromadu materiálu, teprve propojením maltou se z nich stane stěna. Malta je směs hašeného vápna, písku, vody a cementu hustoty smetany.
Použití různých druhů malt
Malta třídy H4 - pro málo zatížené zdivo.
Malta označení H6 - pro méně zatížené základy z cihel a kamene, pro komíny, příčky a klenby.
Malta označení H10 - pro nosné zdi tloušťky 25 cm a menší a pro sloupy menších půdorysů od 0,1 m2
Malta označení H25 - pro hlavní stěny sklepních prostor budov.
Malta značky H50 - pro cihlové pilíře s výztuží pro případ »agresivních« podzemních vod.
Malta označení N80 – pro případ »agresivních« podzemních vod.
Malta označení H90 - pro případ velmi „agresivních“ vod.
Kromě těchto aspektů jsou samozřejmě rozhodující požadavky na pevnost.
Složení jednotlivých druhů malt
H10: 1,00 m3 písku, 250 kg cementu značky 300 nebo 0,25 m3 vápna
200 kg cementu značky 400
N25: 1,00 m3 písku, 350 kg cementu značky 300 nebo 0,10 m3 vápna
300 kg cementu značky 400
H4: 1,00 m3 písku 0,25 m3 vápna
H4f/100h: 1,00 m3 písku 100 kg cemu značky 300 0,25 m3 vápna
H4f/75n: 1,00 m3 písku 75 kg cem. značky 400 0,25 m3 vápna
H4f/50 o: 1,00 m3 písku 50 kg cem. značky 500 0,25 m3 vápna
Н6: 1,00 m3 písku 175 kg cem. značky 300 nebo 0,25 m3 vápna
150 kg cem. značky 400
VP/100h: 1,00 m3 písku 100 kg cem. značky 300 0,33 m3 vápna
а/250 h: 1,00 m3 písku 250 kg cem. značka 300 —–
o/225n: 1,00 m3 písku 225 kg c. zn. 400 —–
Vápno se shluky nebo nepromíchané a nekvalitně hašené vápno způsobí na zdi krátery ve tvaru stop zrn.
Několik druhů betonu
Je dobré znát vlastnosti a několik druhů betonu s poznámkou, že pevnost hlavního pojivového materiálu, cementu, roste se zvyšujícími se čísly (200, 300, 400, 500). Označení betonu od B50 do В500 pak označuje jeho pevnost v tlaku. Zde je několik druhů pro „sortiment“:
V - 50: 1,20 m3 štěrku 150 kg cementu značky 300 nebo 110 kg cementu značky 400
B - 70: 1,20 m3 štěrku 190 kg cementu značky 300 nebo 150 kg cementu značky 400
B - 100: 1,20 m3 štěrku 250 kg cementu značky 300 nebo 200 kg cementu značky 400
В - 140: 1,20 m3 štěrku 270 kg cementu značky 300 nebo 250 kg cementu značky 400
B - 200: 1,30 m3 štěrku 278 kg cementu značky 500
Jestliže jsme se již s cihlami a maltou blíže seznámili, uveďme také, že způsob vázání cihel jejich kladením podélně ve směru délky zdi se nazývá podélná vrstva (obr. 7, 1 část). Existuje také ložná vrstva na výšku (obr. 7, 3. část) a tzv. vojenská vrstva (obr. 7, 4. část) v jednoprstové variantě.
Cihly lze podélně i příčně půlit, často jsou však zapotřebí díly o velikosti 1/4 a 3/4-iny. Z nich se vytvářejí sloupky. Velmi důležité je, aby byla horní vrstva cihel posunuta o polovinu dělení vůči vrstvě ležící pod ní. Toto vazení zajišťuje pevnost zdiva. Důležité je také to, aby byla malta nejen mezi jednotlivými vrstvami, ale i mezi jednotlivými cihlami ve vrstvě ve směru podél stěny (obr. 7, spodní část).
OBRÁZEK 7
Na hotové vrstvy je třeba nanést hladítkem rovnoměrnou a řídkou vrstvu malty o tloušťce asi 1 cm; na tuto vrstvu položit cihly (3) a na konce cihel také nanést maltu (2). Položené cihly je třeba údery nejprve shora usadit na místo (4), a poté i z boční (5) strany (údery na čelo, které není namazáno maltou). Řídká malta pronikne i do svislých spár, a tím se dosáhne dobrého spojení.
Pro půlení cihel je vhodné označit si délku na násadě kladiva a tak snadno vyznačíme místo pro řezání poloviny nebo čtvrtiny cihly. V místě řezu je třeba na obou stranách cihly vést hlubší rysku a úderem do středu části, která se má odštípnout, se cihla rozlomí. Při této operaci je třeba cihlu držet v levé ruce.
Pro omítání je třeba ještě větší zkušenost než pro řezání cihel. Vylití obsahu hladítka na stěnu jediným pohybem ruky se ten, kdo se zednickému řemeslu věnuje jen zřídka, těžko naučí. Proto je lepší nanést maltu na větší hladítko a potom od spodního okraje stěny – při držení hladítka vodorovně a pod úhlem asi 20° ke stěně – lehkým tlakem nanášet maltu na povrch (obr. 8).
OBRÁZEK 8