Beton je stavební materiál, se kterým se snadno pracuje, protože je velmi »poslušný« a použitelný pro různé domácí práce i práce na zahradě. Z betonu lze zhotovit plot, zahradní lavici, zahradní chodník, terasu apod. a lze jej také natírat.
Základy betonování
Beton je umělý stavební materiál, skládá se ze tří hlavních částí: příměsového materiálu, cementu a vody. Z přírodních příměsových materiálů se používá říční nebo lomový štěrk, resp. písčitý štěrk, a méně často drcený kámen nebo kameni podobná pevná hmota.
Umělé přídavné materiály jsou: kotlová struska, vysokopecní struska, perlit a keramzit. Je důležité, aby přídavné materiály měly přibližně stejnou velikost zrn, čehož se dosahuje proséváním.
Vazivem betonu je cement. Podle klasifikace pevnosti (vyšší čísla označují lepší kvalitu) se používá cement označení 300, 400 a 500. K míchání lze použít jak komunální vodu, tak i říční a jezerní, avšak bez chemických látek, které jsou pro cement škodlivé (vápník, hořčík, cukry, sírany minerálních vod) s hodnotou pH ne nižší než 6 a ne vyšší než 8,5). Do betonu lze podle potřeby přidat i prostředky proti zamrzání, pro urychlení tuhnutí, k barvení apod. Prostředky proti zamrzání jsou chlorid vápenatý a prostředek s názvem Tricosal S III. Zároveň jde i o prostředky pro urychlení tuhnutí. Oba prostředky lze používat pouze podle uvedených pokynů, protože ovlivňují konečnou pevnost betonu a napadají betonářskou ocel. Větší množství těchto prostředků může vést k chemickému rozkladu betonu. (Množství chloridu vápenatého může být maximálně 3% z množství cementu u betonu bez výztuže a u železobetonu 1,5%). Tuhnutí se zvyšuje prostředkem Tricosal Normal.
K probarvení betonu lze používat oxidové nebo manganové barvy, které jsou odolné vůči chemickým účinkům cementu. V žádném případě není nutné barvit beton v celé tloušťce vrstvy. Barví se pouze vnější, krycí vrstva.
Množství materiálu pro výrobu betonu závisí na kvalitě betonu. Pro beton, který slouží jako podklad nebo jako výplň, odpovídá kvalita B 70. Pro 1 m3 betonu je potřeba 1,1-1,3 m3 přídavného materiálu, 150 kg cementu 400 a asi 130 litrů vody. Kvalita betonu pro železobetonové konstrukce by měla být nejméně B 140. Pro tuto kvalitu betonu je rovněž potřeba 1,1-1,3 m3 štěrku, 210 kg cementu a 120 litrů vody.
Před mícháním betonu je třeba přídavný materiál prosít tak, aby se do jedné dávky přidával pouze materiál se stejnou velikostí zrn. K tomuto materiálu je třeba v suchém stavu přidat prosátý cement bez hrudek a před dolitím vody je třeba směs alespoň třikrát promíchat lopatou (nejlépe je míchat ji na nějaké ocelové desce nebo prknech): Při opakovaném dvojím přehazování směsi štěrku a cementu lopatou je třeba z malé výšky přidat potřebné množství vody pomocí kýble s kropicí vložkou (aby voda nespláchla cement). Po dokončení míchání má být vlhkost betonu totožná s vlhkostí zeminy. (Pozor! Zdánlivě suchý beton se ještě sám od sebe zvlhčuje!).
Uvolněný a zvlhlý terén, jakož i nečistoty z místa, kde chceme použít beton, je třeba odstranit a plochy, které přijdou do styku s betonem, je třeba navlhčit. Beton se nesmí spouštět z výšky ani házet. Pokud se ukládá do bednění, je třeba jej dobře upěchovat. Pro domácí práce je nejlepší ruční metoda pěchování. Pěchovadlo na beton lze zhotovit z tyče čtvercového nebo kruhového průřezu, o hmotnosti 10-17 kg, s rukojetí délky 1,2 m. Pěchování má být souvislé a je třeba dbát, aby nezůstaly části, které nejsou zhutněny. Silnější vrstvy betonu je třeba pěchovat přibližně každých 20 cm. Plastičtější betony, zejména pro železobetonové konstrukce, lze hutnit také tak, že se do betonu vbodává železná špičatá tyč průměru 20–30 mm, až se na povrchu vytvoří mazlavá vrstva podobná omítce.
Vložený beton má být nejméně dva dny stále vlhký, a proto jej je třeba občas zalévat vodou nebo zakrýt vlhkým krytem. Beton je třeba chránit před povětrnostními vlivy, otřesy, silným sluncem, větrem a různými chemickými vlivy. Všechny tyto vlivy jsou škodlivé pro proces tuhnutí betonu, a tím i pro pevnost betonu.
Výroba barevného betonu
Při výrobě barevného betonu se do betonu přidávají odpovídající pigmenty a barvicí materiály.
Z čeho - kolik?
Přidáním barev se v každém případě snižuje pevnost betonu, a proto je třeba být opatrný a barvu přidávat jen mírně. Přidané barvy nesmí v žádném případě přesáhnout 10% hmotnostního dílu cementu. Často získaný odstín závisí na množství přidané barvy (např. přidáním 6% železooxidové žluté se získá výrazná žlutá a přidáním množství 2% se získá krémová barva). Mísením více odstínů lze získat i nové varianty. Tak např. přidáním 4% železooxidové červené a 4% železooxidové žluté se získá sytá červená, cihlová barva. Mísením odstínů železooxidové žluté a chromoxidové zelené se získá velmi pěkný odstín zelené barvy. Pokud se místo chromoxidové zelené mísí ultramarín, bude beton tyrkysově modrý. Přidáním malého množství černé se všechny odstíny do určité míry ztlumí.
Barva, kterou přidáváme do betonu, musí mít dobrou krycí schopnost a barvicí schopnost (aby se přídavkem malého množství barvy získal rovnoměrný odstín). Nejvhodnější jsou organické a některé syntetické pigmenty. Několik množstevních údajů: na jeden pytel cementu je třeba 1,5-4,5 kg barvy. Přídavkem 1 kg barvy do cementu pro krycí vrstvu tloušťky 1 černý (např. pro chodník) vznikne barevný beton pro pokrytí asi 1m2 plochy.
Nejčastěji používané barvy
Bauxitově červená je směs obsahující asi 20% železného oxidu. Odolnost této barvy proti povětrnosti, světlu a teplotě je shodná s odolností železného minia, ale má menší barvící schopnost.
Kobaltová modř je umělá anorganická barva obsahující oxid kobaltnatý a hlinitý. Světlejší odstín této barvy je ceruleová modř, která obsahuje oxid cínatý. Kvůli malé krycí schopnosti a barvicímu účinku je třeba ji přidávat do betonu ve větším množství, což může způsobit trhliny. Lze ji míchat s barvami, které jsou odolné vůči povětrnostním vlivům, světlu a teplotě a které se vážou s cementem.
Zelený oxid chromitý je umělé anorganické barvivo. Je odolný vůči světlu, povětrnostním vlivům, teplotě, kyselinám i zásadám. Je použitelný s cementovým pojivem a lze jej míchat se všemi pigmenty. Má vynikající krycí i barvicí schopnost.
Manganičitanová hněď je umělá anorganická barva, která obsahuje 20% oxidu manganičitého. Je odolná vůči světlu a atmosférickým vlivům a lze ji používat se všemi pojivy, avšak smícháním s pigmenty obsahujícími síru vznikne černý odstín.
Manganová čerň je jemně mletá přírodní anorganická hmota (zemní barvivo) s obsahem železitého a manganového oxidu. Je odolná vůči vápnu a cementu, vůči slabým kyselinám, světlu a povětrnostním vlivům. Má vynikající krycí schopnost a dobře snáší i teplotní vlivy.
Okrově žlutá je přírodní anorganická barva. Odstín této barvy se mění od světle žluté až po hnědou a vyrábí se v mnoha odstínech. Obsahuje hydrát oxidu železa (Fe203 - Н2О) a mangan. Oxid železa jí dodává červený a mangan hnědý tón. Je odolná vůči světlu i atmosférickým vlivům, má však malou odolnost vůči kyselinám a teplotě.
Smaragdově zelená (Guignetova zelená) je hydrát oxidu chromitého. Má poněkud plamennější odstín než oxid chromitý a je teplotně odolnější.
Španělská červeň je přírodní anorganická barva, která se získává rozkladem hematitu (červené železné rudy). Obsahuje 80-90% % oxidu železa. Má vynikající krycí a barvicí schopnost, je odolná vůči světlu, atmosférickým vlivům i teplotě a lze ji míchat se všemi pojivy.
Ultramarínová modř je umělá anorganická barva, která obsahuje křemičitan sodíku a hliníku se sírou. Je odolná vůči světlu i vůči teplotě, ale není odolná vůči atmosférickým vlivům, protože ji napadají kouřové plyny vzduchu. Nesmí se míchat s pigmenty obsahujícími olovo, měď, kobalt a železo. Lze ji míchat s materiály, které se vážou s vodním sklem, vápnem nebo cementem. Na površích někdy způsobuje skvrny. K barvení cementové malty lze použít pouze čistý ultramarín.
Ultramarínová zelená. Ultramarínová modrá má v první fázi výrobního procesu zelený odstín a v této podobě se také prodává. Vlastnosti ultramarínové zelené jsou přibližně stejné jako u modré, avšak její barvicí síla a světlostálost jsou menší.
Umbra (sametově hnědá) je přírodní anorganické barvivo s obsahem železitého a manganatého oxidu. Je jediným hnědým zemitým barvivem. Je odolná vůči povětrnostním vlivům, světlu a má střední tepelnou odolnost. Lze ji míchat se všemi pojivy a pigmenty.
Železný minium (červený železný oxid, železný pyrit) je přírodní anorganický pigment, který obsahuje 75% železného oxidu (Fe203). Je to zemitá barva, ale lze ji získat i pražením železné rudy a hlíny. Je odolná vůči povětrnostním vlivům, vůči světlu, vůči teplotě a vůči slabým kyselinám. Často se používá a má výbornou krycí schopnost.
Černý oxid železa je umělá anorganická látka s obsahem fero- (ferri-oxidu) (Fe304). Je použitelný pro barvy s cementovými pojivy, je odolný vůči povětrnostním vlivům, světlu, teplotě a účinkům slabých kyselin. Má modročernou barvu a dobrou krycí schopnost.
Žlutý oxid železitý (marsa žlutá, oxidický okr aj.) je umělý výrobek okrových zemních barev. Jejich vlastnosti jsou totožné.
Při přípravě betonu je velmi důležité, aby se barva co nejlépe promíchala, a i v případě, že se nanáší jen v poslední vrstvě, aby se ihned nanesla na základní vrstvu a zhutnila. Důležité je také natřít bednění parafínovým olejem, aby šlo snadněji vyjmout. Pro výrobu dlažebních dlaždic lze vytvořit výbornou šablonu pomocí několika hliníkových pásků ohnutých do tvaru písmene L, šířky 10 cm, tloušťky 1-2 mm a určité délky, které lze v požadovaném tvaru připevnit hřebíky k nějaké základní prkenné desce.
Je třeba dbát na to, že odstín barvy je po vyschnutí mnohem světlejší, a proto je vhodné nejprve připravit nějaký vzor odstínu.
Betonový plot
Dekorativní plot se vyrábí z betonových prvků, které se osazují na základ ze dvou řad cihel a mezi cihlové pilíře. Prvky se vyrábějí ve formách. Dno a rám formy se zhotovuje z hoblovaného prkna. Dvě diagonálně protilehlé hrany formy se navzájem spojují klínovitě, případně hřebíky nebo šrouby; třetí se připevňuje pomocí kloubových pantů a do čtvrté je třeba umístit po dvou šroubech s kruhovou hlavou pod sebou (obr. 1, 1 část). Do středního dřevěného kvádru a do spodní části dřevěných vložek (4 kusů ve tvaru písmene L) je třeba vložit dřevěné kolíky a do spodní prkenné desky je třeba vyvrtat odpovídající otvory pro zasazení kolíků. Při výrobě betonových prvků je nejprve třeba umístit dřevěné vložky na jejich místa, uzavřít formu a zajistit ji čepem (dřevěným kolíkem) umístěným do kruhové hlavy šroubů. Poté je třeba formu naplnit betonem míchaným z drobného štěrku a cementu značky 300. Je-li beton z poloviny zavadlý, je třeba formu rozebrat, vyjmout vložky a pokračovat ve výrobě dalšího prvku.
Jestliže jsme vyrobili už dostatečný počet betonových prvků, můžeme začít s výrobou oplocení. Položme pokud možno na betonový podklad nebo na podklad z kamene dva řady cihel a >>vystavme<< sloupy.
OBRÁZEK 1
Betonové prvky je třeba uložit do cementové malty, aby lépe spojily a byly pevnější. Pro větší pevnost oplocení je třeba betonové prvky „svázat“ s cihlovými sloupky. Nad řadu prvků je třeba do sloupků zatlouci kousky pevného drátu ohnutého do tvaru U a ty pak nad řadou prvků propojit drátem. Tímto způsobem bude zajištěna dostatečná pevnost (obr. 1, 2. díl).
Při zdění musíme už od druhé řady používat vodováhu a olovnici, protože nerovnoměrně zděný plot působí velmi špatným estetickým dojmem, představuje potenciální nebezpečí úrazů a má kratší životnost.
Spáry mezi prvky je třeba vyplnit maltou opačné barvy a pečlivě srovnat. Když je dosaženo odpovídající výšky, je třeba horní část prvků a sloupů zakrýt betonovými deskami. Při osazování betonových desek nesmíme šetřit cementovou maltou, jinak mohou desky snadno spadnout.
Dekorativní betonové oplocení je trvanlivé a pěkné. Samozřejmě lze vyrobit i prvky jiného tvaru, pokud se zhotoví odpovídající šablony. Dekorativní účinek oplocení lze zvýšit popínavými rostlinami.