Do úplného vybavení bytu patří i zajištění vytápění. Ústřední topení je nejmodernější a nejvýhodnější řešení. Máme-li v bytě takové vytápění, zbývá nám už jen údržba potrubní sítě a topných těles. A ještě něco - ochrana stěn nad radiátory před černými skvrnami od spáleného prachu.
Pro výpočet potřeby vytápění nestačí znát výhřevnost paliva, protože tento výpočet závisí i na mnoha dalších faktorech, jako je např. směr větrů, izolační schopnost stěn apod. Výpočet je komplikovaný (a nedává nejpřesnější výsledek), proto jsou v tabulce uvedeny orientační údaje o potřebném teple. Ještě je třeba vědět, že při použití tuhých paliv činí tepelné ztráty 20–50%, a při použití elektrické energie, kapalných paliv a plynu 10 20%.
Na základě uvedených údajů lze odhadnout také potřebné množství tepla pro vytápění místností různých ploch a poloh.
Topení plynem
Ačkoli je plynové vytápění moderní a levné, přesto při zacházení s plynovými přístroji a jejich instalaci existuje řada nebezpečí. Ovšem jen tehdy, když tato nebezpečí dostatečně neznáme nebo k nim přistupujeme nedbale. Je všeobecně známo, že počet úrazů není nejvyšší na silnicích a v továrnách, ale právě v domácnostech. Mezi těmito nehodami většina vzniká v důsledku neodborného používání plynu a plynových přístrojů. Pravidlo „udělej si sám“ v případě plynu není nejen žádoucí, ale ve většině případů je i přísně zakázáno! Tento zákaz však neznamená, že se domácí kutil o toto „tabu“ vůbec nesmí zajímat. Naopak, je dokonce vhodné, aby znal i tuto oblast, kde je zapotřebí určitá odborná způsobilost. Snáze pak posoudí existující rizika a bude schopen rozhodnout, kam až smí sám opravovat a udržovat plynovou instalaci.
ačkoli ničivé působení plynu mnohonásobně převyšuje působení elektrického proudu, přece jen plyn není tak záludný, protože nebezpečí z něj se snáze a rychleji postřehne. Dnes se používají tři druhy plynu: plyn z městské sítě, nazývaný městský nebo svítiplyn, plyn získávaný ze země a potrubím dodávaný spotřebitelům, zemní plyn, a konečně propan-butan, který se přepravuje v ocelových lahvích a zkráceně se nazývá PB–plyn
Hlavní charakteristiky těchto plynů jsou uvedeny v následující tabulce:
Plyn Relativní měrná hmotnost vzduchu Výhřevnost
(0 - 1) kilokalorie/m3
Městský plyn 0,64 3600 - 4000
Zemní plyn 0,62 9000 - 9900
РВ - plyn 1,89 27000 - 29300
Nejdůležitější je dodržovat následující pokyny: pokud cítíme zápach plynu, JE PŘÍSNĚ ZAKÁZÁNO zapínat elektrické osvětlení, rozdělat oheň, vstupovat do místnosti v botách s hřeby, zapojovat nebo vypojovat zástrčku, zapínat ventilátor! Ocelové lahve PB plynu je zakázáno používat nebo skladovat v prostorách, které jsou pod úrovní terénu nebo u dveří a oken, protože se plyn později vzhledem k tomu, že je těžší než vzduch, nedá odstranit ani větráním. Pokud existuje podezření, že plyn někde unikl, je třeba si zout boty a vejít do místnosti, opatrně a pomalu otevřít dveře a okna.
Soustavně je třeba kontrolovat přípojky potrubí, pryžovou hadici a přípojky PB-plynu, jakož i funkčnost ventilů. Žádná z těchto částí nesmí propouštět plyn. Kontrola těsnosti plamenem je ŽIVOTU NEBEZPEČNÁ a proto ZAKÁZANÁ! Kontrolu můžeme provést tak, že podezřelé části potřeme silně napěněnou vodou. Pokud se tvoří bubliny, je to jistý znak, že tato část propouští plyn.
Zvláště důležité je, aby náš plynový sporák byl stále čistý. Připečené nečistoty kromě toho, že zhoršují estetický vzhled sporáku, ovlivňují i spalování plynu a mohou být dokonce příčinou zhasnutí plamene a prasklin v přívodu. Nejdůležitější částí plynového sporáku je hořák neboli „trubice“. Trubice je vlastně Bunsenův kahan, který funguje tak, že nechává plyn procházet malou tryskou, i když je tlak plynu jen o něco vyšší než okolní tlak vzduchu. Díky malému průřezu trysky vstupuje plyn vysokou rychlostí do směšovače, který má na boku několik otvorů. Vlivem velké rychlosti proudění plynu je nasáván okolní vzduch, tzv. primární vzduch. (obr. 1, levá strana).
OBRÁZEK 1
Prostřednictvím otvorů, které se nacházejí na hlavici kahaníku, proudí tedy již směs plynu a vzduchu a zde se opět nasává (nyní již sekundární) vzduch z okolí. Vlivem tohoto dvojího mísení vzniká Bunsenův plamen bez sazí. Plamen hoří namodralou barvou, vydává téměř vůbec žádné světlo a jeho jádro je výrazně zelené. Je-li ve směsi mnoho vzduchu, je hoření neklidné, vznikají saze a barva plamene je nažloutlá. Je-li ve směsi mnoho plynu a rychlost výstupu velká, pak bude plyn unikat do volného prostoru rychleji, než dovoluje rychlost hoření, a „odtrhne se“ od hlavice kahaníku a plamen zhasne. To je velmi nebezpečná situace, protože i když plamen zhasl, plyn dál uniká. Neméně nebezpečná je však i situace, kdy kvůli příliš malé rychlosti výstupu dochází k návratu plamene do směšovače, kde pak s praskáním a menšími explozemi hoří (obr. 1, pravá strana). Příčinou příliš velké rychlosti výstupu plynu může být rozšíření trysky nebo zvýšený tlak, a příliš malé rychlosti - ucpání trysky nebo snížený tlak. Regulace tlaku se provádí pomocí redukčního ventilu a tento úkol je třeba svěřit odborníkovi. Výměnu rozšířené trysky může rovněž provést jen odborník. Ucpanou trysku lze a smí čistit vrtáním měkkým (měděným) drátem. Při tom je třeba dbát na to, aby se otvor trysky nerozšířil, neboť jeho průměr činí jen několik setin milimetru. V kahanu jsou umístěny dvě trysky. Horní tryska slouží pro normální provoz a dolní pro zmenšený plamen. Přívod plynu od vedení k trysce se uskutečňuje přes kuželový ventil (obr. 2, horní část).
Na spodní části trubice je šroub pro nastavení plamene. Jím můžeme do určité míry upravovat vzdálenost mezi hořákem a spodní částí nádoby, je však třeba dbát na to, že změnou polohy trubice se mění i vzájemná poloha mezi tělesem ventilu a trubicí, což významně ovlivňuje injekčně-sací účinek směšovače. Zvednutím spalovací mřížky lze trubici snadno posunout nahoru a vyjmout. Ucpané části trubice, mřížku a kryt lze silným kartáčem očistit od sazí a připečených zbytků jídla. Po vyčištění je třeba díly dobře umýt mycím prostředkem a teprve po úplném oschnutí je vrátit na místo (obr. 2, uprostřed).
V zimě lze vytápění kuchyně řešit plamenem sporáku. To je jen zdánlivě výhodné a ekonomické. Spalováním jednoho kubického metru plynu vzniká v místnosti 600 gramů vody ve formě vodní páry. Tato voda se usazuje na nábytku, stéká po něm a znečišťuje jej, a je škodlivá pro zdraví. Kromě toho se v místnosti rychle spotřebuje vzduch, a tedy i kyslík. Nedostatek kyslíku může v menší míře způsobit bolesti hlavy a lehčí otravu, ale často se stává i to, že snížený obsah kyslíku nestačí ke spalování, plamen zhasne a únik plynu pokračuje.
OBRÁZEK 2
V takových případech jsou osoby v místnosti vystaveny nebezpečí otravy. Pokud v místnosti nikdo není, může při vstupu a zapnutí elektrického osvětlení explodovat celá budova. Proto je při odchodu z bytu třeba zvláštní pozornost věnovat tomu, aby byl přívod plynu bezpodmínečně uzavřen. Je třeba zmínit, že pro větší plynová zařízení se používají tzv. hořáky čistého plynu. Na rozdíl od Bunsenových hořáků nemají primární mísení se vzduchem, a proto je barva plamene v nich nažloutlá.
Konvekční ohřev
K vytápění se často používá plyn. Bohužel jsou infračervená topná tělesa velmi problematická, a proto je méně doporučujeme, zato doporučujeme konvekční vytápění. (Konvekce – proudění teplého vzduchu). Výhodou těchto plynových kamen je, že vzduch potřebný ke spalování i spaliny jsou přiváděny zvenčí a spálené plyny jsou odváděny mimo místnost. Proto nejsou pro kamna potřeba komín, ale je zapotřebí jedna volná stěna místnosti, která je v kontaktu se vzduchem venku, protože konvektor lze umístit pouze na takovou stěnu.
Teplo vznikající v plynovém konvektoru se předává okolnímu vzduchu prostřednictvím pláště kamen a vzduch vlivem tepla vykonává cirkulační pohyb. Nejvhodnější je konvektor umístit pod okno, protože právě na tomto místě vstupuje do místnosti studený vzduch a účinek vytápění je tím největší. Přímé tepelné působení konvektoru s radiací je relativně malé.
Spalovací prostor plynového konvektoru je zcela uzavřen, (což znamená, že je nezávislý na vzduchu v místnosti), potřebný spalovací vzduch se přivádí zvenčí a spaliny odcházejí dvojitou trubkou do volného prostoru. Zpětné proudění je nemožné, protože spaliny odcházejí a vzduch vstupuje pod stejným tlakem, resp. proces probíhá v prostoru se stejným tlakem. Tímto způsobem je předem zajištěn dobrý tah s teplem spalin (obr. 2, dole vpravo).
Ventil plynového konvektoru lze regulovat a zařízení je vybaveno tzv. pojistkou proti nedostatku plynu. Motýlkovým hořákem a pojistkou plamene pro zapálení. Horní část pláště plynového konvektoru má obvykle otvor. Účinnost konvektoru je velmi příznivá a činí asi 80 - 85% a proto jej lze použít i k vytápění větších místností (30-40 m2). V jedné místnosti lze podle potřeby umístit i více konvektorů. U blokových nebo panelových prvků budov nových sídlišť se již při výrobě těchto prvků vytvářejí otvory pro konvektor. I to svědčí o tom, že vytápění konvektorem je moderní vytápění.
Předpokladem pro instalaci konvektoru je příslušné stavební povolení a montáž může provádět pouze k tomu způsobilý podnik nebo řemeslník.
Musíme také říci, že plynové vytápění nadměrně spotřebovává kyslík v místnosti. Není-li zajištěno řádné větrání, v důsledku nedostatku kyslíku plamen zhasne a jedovatý plyn bude i nadále unikat do místnosti. (Na novějších přístrojích se již zabudovávají regulační ventily, které při zhasnutí plamene uzavřou přívod plynu).
Je jisté, že vytápění elektrickou energií zajišťuje nejvyšší komfort, ale je také nejdražší. Elektrická topná tělesa od 220 V a 0,5 do 10 kW smí být používána pouze přísně podle předpisů. Instalace (montáž) a údržba těchto zařízení je výhradně prací odborníků. Kromě toho, že se moderní způsoby vytápění stále více a více uplatňují, se v domácnostech přesto stále nejvíce používá konvenční způsob vytápění pomocí kamen. Sem patří i kotle na topný olej, protože se od kotlů na uhlí liší jen tím, že se topí méně často a jiným způsobem.
Pro ekonomické vytápění je třeba znát výhřevnost jednotlivých paliv, potřebné množství vzduchu pro spalování, jakož i potřebný prostor pro uskladnění paliva. O těchto veličinách podává údaje následující naše tabulka. Při analýze těchto údajů lze také usoudit, že »drahé palivo je levnější«.
