Měli jsme požadavek, aby se žena nedozvěděla o manželově úvěru (aby jí mohl objednat novou ložnici)… aby manžel nevěděl, že přijde „omylem“ barva, kterou vybrali společně… aby jí k narozeninám montéři nenaklepali obývací pokoj… V práci, ať už se dělá cokoli, se lidé vždy setkávají i s některými požadavky, které jsou dobré (čti dobře míněné), a s těmi, které jsou méně dobré (čti: vyjdeme z toho my jako viníci).
A tak… zhotovili jsme téměř celý dům pro jeden mladý, harmonický manželský pár. Vše na míru. A oni… se milují… a opravdu, opravdu se respektují! Řekl jsem, že se milují a respektují? On má posilovnu, a shodou okolností v ní trénuji já. Nechtěl bych uvádět jména, proto budu On a Ona psát s velkým písmenem… ber to jako jméno. ?
Jednou tak nese On nějakou menší WC skříňku a volá přímo „Ubrk“, jak by řekli dobří Bosňáci, tak přímo (možná i trochu vystrašeně): „MŮŽETE TO OPRAVIT TAK, ABY NEBYL VIDĚT ROZDÍL.“ Dívám se tak…jbg…nechápu. Kdo? Co? Říká: „Ona je těhotná!“, a on by si nepřál ani v nejmenším, aby se ona znepokojovala nebo se kvůli něčemu rozčilovala. No tak, člověče, nedělej si starosti, všechno bude v pohodě.
Nevím proč, ale nejvíc protestoval náš lakýrník. Nemůže přece z nového laku „JAKO“ dostat to, aby byl jako starý. Sale, podívej se takhle, říkám já… „To musí být tak, jak to bylo!!!“ Pamatuji si, že navrhl, abychom to natřeli na bílo a dali k tomu uzené, aby to chytlo trochu zažloutlý odstín.
Dnes, po půl roce, se narodila jedna malá holčička. Zdravá a šťastná, což je v tom rodičovském prostředí. Řekl jsem šťastná?
Foto: Shutterstock