Izolace vlhkých stěn je složitá, ale důležitá a jako oprava užitečná. Než se budeme zabývat izolací, seznamme se se základním zednickým nářadím. Lžíce nebo fangla slouží k nanášení materiálu (obr.1, 1. část). Podle možnosti volme co nejmenší možnou fanglu, protože trvalé zvedání naplněné fangly silně zatěžuje zápěstí. K rozprostírání a vyrovnávání malty slouží lžíce mistrie (obr.1, 2. část).
U lžíce je velmi důležité, aby středová linie rukojeti procházela hrotem lžíce. Při výběru lžíce mají přednost menší rozměry a zaoblený hrot. Dřevěné hladítko (perdaška) slouží k vyrovnávání malty (obr.1, 5. část). Hladítek musíme mít v co nejvíce rozměrech, resp. velikostech. Při výběru zednického kladiva (obr.1, 4. část) je nejlepší zvolit to s jedním ostřím, protože kladivo se dvěma ostřími (kladivo-sekáč) slouží ke speciálním pracím a navíc je 1,5krát těžší než kladivo s jedním ostřím, jehož hmotnost je 0,7 kg. Důležité nástroje jsou také vodováha (obr.1, 6. část), která má být co největší, olovnice (obr.1, 3. část), kterou si můžeme zhotovit i sami, latě k měření, vyrovnávání a kontrole a provázek. Dlouhé latě mohou posloužit i k vyrovnávání cihel tak, že lať přiložíme vedle řady položených cihel a údery do ní vyrovnáváme jednotlivé cihly do přímky. Provázek je potřebný jako vodítko pro ukládání řady cihel, a to tak, že provázek uvážeme na koncích zdi na dvě laťky, a také ke kontrole roviny hotových zdí (obr.2). Kde se provázek od zdi vzdaluje, tam je zeď vydutá, a kde na něj tlačí, tam je vyklenutá.
Dodatečná izolace vlhkých stěn, jejichž omítka se již rozpadá a barva opadává, je, jak jsme řekli, jednou z prací, která působí nejvíce starostí a řeší se nejobtížněji. Úplné vyřešení tohoto problému je velmi zdlouhavé a lze jej dosáhnout pouze při značných investicích.
Než začneme s dodatečnou izolací takových vlhkých zdí, musíme se ujistit, zda existuje možnost, aby izolace byla vedena pod úroveň podlahy objektu. Pokud taková možnost neexistuje, pokud jde o objekt s betonovou podlahou, bez podsklepení, je škoda práce začínat, protože vlhkost novou izolaci obejde.
Pro dodatečnou izolaci jsou nutné větší a pečlivě provedené zednické práce, což znamená, že taková práce vyžaduje určitou odbornou zručnost (sl.3, 1. díl). Nejprve je třeba otevřít stěnu v požadované linii. Tato linie by měla být nad úrovní terénu, ale pod úrovní podlahy přízemí. Jakmile jsme určili vhodnou linii, je třeba z vnitřní i vnější strany odstranit omítku stěny a nalézt takovou linii, kde jsou řady cihel přibližně vodorovné. Je třeba věnovat pozornost tomu, aby byla nalezena přesná místa různých elektrických a jiných vedení ve stěnách, aby nedošlo k jejich náhodnému poškození. Samonosné – hlavní stěny a jejich prodloužení je třeba izolovat. Vedlejší stěny, které jsou vyzděny na stropy, není třeba izolovat, i když jsou zdánlivě vlhké, protože vlhkost mohou získávat pouze z boční strany od hlavních stěn. Izolací hlavních stěn zmizí vlhkost přirozeným vysycháním i z těchto vedlejších stěn.
Otevírání zdí
Otvírání zdí zahajujeme vyjmutím cihel nad zvolenou linií (obr.3, 2. část). Kolem počáteční cihly nahoře, dole a po stranách vyškrábeme maltu, potom poklepáváním na cihlu doleva-doprava a nahoru-dolů ji uvolníme a vytáhneme. Po odstranění první cihly lze ostatní velmi snadno odstranit. Abychom nenarušili nosnou schopnost zdí, smíme otevřít zeď v délce jedné až dvou cihel. Otvírání zdi na větší délku je nebezpečné!
Otvírání zdí, jejichž šířka činí 1,5-2 cihly, např. rekreační domek, je poměrně snadné. Mnohem těžším úkolem je otvírání nosných zdí rodinných budov, jejichž šířka činí více cihel. Když při otvírání zdí odstraníme cihly, je vhodné na jejich místo vložit podpěry z půlky a čtvrtky cihly, aby nedošlo k sesouvání během práce a ke zranění ruky (obr.3, 4. část). Pokud se nám podařilo zeď zcela otevřít, zarovnejme uvolněné plochy nosných zdí a natřeme je silnou vrstvou izolační hmoty nebo UB-B-55 resp. UB-B-65 bitumenem. Na takto připravený podklad pak položíme izolační bitumenové pásy šířky 15-40 cm, které jsme předtím potřeli bitumenem. Pásy je třeba položit tak, aby překrývaly plochu zdi. Pokud možno je třeba použít izolační pásy označení (obr.3, 3. část). Nad tímto místem pak s dosti náročnou prací osadíme nové, zcela správné a nemrznoucí cihly do silné cementové malty a otvor tak zazdíme. Nad novou řadou cihel a pod cihlami staré zdi je třeba pomocí železné tyče natlouci maltu, do níž můžeme přimíchat drobné cihlové úlomky. Tímto způsobem, postupně po úsecích podél nosné zdi, budeme moci provést dodatečné izolování zdi.
Místo vybourání, resp. otevření, zdi tímto způsobem můžeme pracovat i s pilou, pokud je zeď z měkkého kamene nebo pokud je tloušťka malty mezi zdmi velká a nachází se v horizontální rovině. V tomto případě na jednom místě zeď prorazíme a přes rozšířený otvor protáhneme pilu na zdivo. Pilou můžeme rychleji odstranit řady cihel, ovšem opět v malých kusech. Pokud otvor, který jsme pilou vytvořili, trochu rozšíříme, budeme moci přímo zasunout izolační pás, který je z obou stran natřen bitumenem. Po úplném vytvrdnutí je třeba nad bitumenem hutně doplnit cementovou maltu. Jedním z postupů izolace je elektroosmotický postup.
Je známo, že vlhkost proniká do zdí od základů směrem vzhůru kapilárami. Toto pronikání je podporováno potenciálovým rozdílem mezi úrovní terénu a spodními částmi zdí. Zabudováním izolačních elektrod pronikání vlhkosti automaticky ustane.
Elektrody se zabudovávají do zdi nad úrovní terénu a pod dolní úroveň podlahy na 15 cm. Vyrábějí se z železných tyčí - betonářské oceli, o průměru 12-15 mm. Umísťujeme je do otvorů vyvrtaných vrtákem o 2 cm, ve vzdálenosti 40 cm od sebe. Elektrody instalujeme jak z vnitřní, tak z vnější strany tak, aby konce elektrod byly od sebe vzdáleny 2-3 cm v ose zdi. Po umístění elektrod je třeba otvory vyplnit cementovou maltou. Konce elektrod vyčnívajících ze zdi je třeba propojit ocelovým drátem o tloušťce 6-8 mm, a ocelový drát k jednomu plochému železu rozměru nejméně 60x60x8mm, které je umístěno pod úrovní terénu. Z estetických důvodů je vhodné ocelový drát spojující elektrody zapustit do zdi. Prvky této instalace spojujeme pájením nebo svařováním. Je třeba dbát na to, aby systém elektrod a drátu nepřišel do styku s elektrickou sítí nebo s vodiči uzemnění. Systém elektrod je v některých případech třeba na základě místních měření podpořit připojením na nízkonapěťový stejnosměrný proud.
Po Izolaci vlhké zdi následuje omítnutí zdi, a jak se to dělá, si můžete přečíst v článku Oprava a výměna malty